Město: Písek Kraj, okres: Jihočeský, Písek GPS Parkování: 49.3081528N, 14.1526261E GPS Místa: 49.3087953N, 14.1475028E Zastávka vlak: Písek zast. (zastávka) nebo Písek město Zastávka bus: Písek, aut.nádr., Písek, Šrámkův most, Písek, Dvořákova nebo Písek, Švantlova |
Stručný popis: Už samotný název města jasně naznačuje odkud vítr fouká. Město bylo založeno u náplavů zlatého písku řeky Otavy, první písemná zmínka o něm je už z roku 1252. Písek si zvláště oblíbil český král Přemysl Otakar II., jenž se zasloužil o výstavbu hradu a kamenného mostu, který je nejstarším dochovaným kamenným mostem u nás. Krátce zde také sídlila česká mincovna, později přemístěna do Kutné Hory. Město si prošlo obdobími rozkvětu, ale i katastrofami, aby se v 18. století stalo rychle se rozvíjejícím průmyslovým centrem celého Prácheňska. Pobývala zde také řada významných českých osobností - např. básník Adolf Heyduk, Fráňa Šrámek, houslista Otokar Ševčík či Mikoláš Aleš. |
TIP na ubytování |
Cena/výkon: Příjemné apartmány v centru Písku s nadstandartním hodnocením návštěvníků a za přijatelnou cenu 590Kč/osoba/noc. |
Písek patřil dlouho k těm mnoha městům, přes která jsem mnohokrát projížděla, ale nikdy jsem z nich nepoznala nic víc než vlakové nádraží. Na sklonku léta jsem se tedy rozhodla to napravit, poznat toto jihočeské město trochu blíže. Psa jsem tentokrát nechala doma a vyrazila jsem se svým bratrem.
Z vlaku vystupujeme na stanici s názvem Písek-zastávka a po mostě přes trať se vydáváme směrem do města. Ulice s názvem třída Národní svobody nás přivádí až ke Kamennému mostu přes řeku Otavu. Než se vydáme na druhý břeh řeky, scházíme na nábřeží, na kterém v čase naší návštěvy probíhala výstava soch vytvořených z písku. Tématicky se vztahovaly k říjnovým událostem roku 1918, které mají s tímto jihočeským městem větší souvislost, než by si člověk možná pomyslel. Samostatné Československo tu totiž bylo vyhlášeno už čtrnáctého října.
Poté, co si dostatečně prohlédneme netradiční sochy, přejdeme most a v domě U Slona, ve kterém dnes sídlí pekařství, si kupujeme snídani. Jak dům, tak i most patří k mnoha historickým a architektonickým zajímavostem města. Most je nejstarším stojícím kamenným mostem v České republice, dům U Slona zdobí empírová fasáda a původní domovní znamení slona z roku 1824. Později se v Prácheňském muzeum dozvídáme, že zde býval také hostinec, který s oblibou navštěvoval Adolf Heyduk.
Do zmiňovaného Prácheňského muzea míříme hned poté, co sníme zakoupené pochutiny. Ulicí Karlova se dostaneme na Velké náměstí, kde se nachází vstup do areálu muzea sídlícího v bývalém hradu. Muzeum je skutečně rozsáhlé a strávili jsme v něm celé dopoledne, musím ale přiznat, že ke konci prohlídky je člověk už tak unavený, že pomalu přestává vnímat. Najdete tu klasické muzejní expozice zaměřené na přírodu, historii a slavné osobnosti Písecka, mě ale zaujala hlavně galerie portrétů českých panovníků a expozice věnovaná historii chovu perlorodek a rybám. Vybrané ryby si zde totiž můžete prohlédnout živé. Zajímavý je také velký sál s gotickou výmalbou a přilehlou arkádovou chodbou.
Z muzea se odcházíme až po poledni. Naším dalším cílem je Velké náměstí, ze kterého se přes historické centrum dostáváme ke kostelu Narození Panny Marie. Od něho se ulicí s příznačným názvem Hradební vydáváme ke zbytkům městského opevnění. Zachované zbytky parkánů jsou upravené jako zahrady s lavičkami. Putimská brána, o které se zpívá v jedné známé lidové písni, se ale do dnešních dnů nezachovala. Místo, kde stávala se dnes jmenuje U Putimské brány, a kněžský seminář, ve kterém se v písni zpívá, už v Písku také nesídlí. Ulicí Podskalí se dostáváme zpátky k Otavě a procházíme kolem písecké vodní elektrárny a pod hradem zase zpátky ke Kamennému mostu. Další svačinu si tentokrát kupujeme ve farmářských potravinách Johanka naproti domu U Slona a po odpočinku se vydáváme prozkoumat Palackého sady. Obrovský pomník Františka Palackého míjíme přibližně v jejich půlce. Na začátku sadů stojí také pomník českým letcům ve službách RAF, při naší procházce dále míjíme empírový gloriet a Divadlo Fráni Šrámka. Zelení dojdeme až k pomníku padlým bitvy u Melegrana a Solferina. Odtud už se vydáváme na písecké vlakové nádraží. Zajímavostí je ale v tomto jihočeském městě tolik, že už ve vlaku na cestě domů jsem si začala plánovat další výlet.
Sponzor článku: Společnost ZAKRA s.r.o. – dodavatel projektových dokumentací.